Jakub Novák: Víno je svědectvím o místě a času

Kdybych měl charakterizovat vinaře Jakuba Nováka, použil bych asi krásného adjektiva usebraný. Působí na mě totiž uvážlivě a jeho práce s vínem mi připadá soustředěná, neuspěchaná a promyšlená.

Jakub mluví málo a pomalu. I jeho vína je malinko a potřebuje dostatek pomalu plynoucího času. Jejich neokázalá, čistá krása je na dnešní Moravě něčím vzácným a zároveň útěšným.

A protože máme Jakubova vína nově v nabídce, položil jsem mu několik otázek.

Čím je pro tebe víno?
Víno, jak já ho chápu, je „svědectvím o místě a času”. Víno – to je nějak ohraničená paměť, ze které můžeš lovit tohle všechno. Samozřejmě je k tomu nezbytná citlivá ruka vinaře, aby z té čitelnosti co nejvíc zůstalo. S tímto se pojí určitá neopakovatelnost, ta mě fascinuje každý rok znovu a znovu.

Máš nějaké vinařské cíle? 
Ano, určitě bych rád vymazal kolonku „filosofie“ z každičkého vinařského webu :-) . No a pak by mi stačilo, pokud by mě práce kolem vína pořád bavila. Takže cílem je asi nepřekročit nějakou rozumnou míru.

Jak by podle tebe mělo vypadat autentické znojemské víno?
Dobrá otázka (nejen pro zdejší VOC) – já se tu podobu echtovního znojemského vína sám snažím najít. Jsem přesvědčený, že vína odsud mají nějakou vrozenou lehkost, velmi jemnou kyselinu. I minerálnost ze zdejších kamenitých půd není vyzývavá. Věřím kamenitým polohám na Dyjském masivu (a ty jeho hranice!). Věřím v nekonečné návěje spraše na píscích podél hranic s Rakouskem. Věřím chladnějším větrům, táhnoucím se od Vrchoviny. 
Zkrátka vína ze Znojma nejsou příliš mohutná, proto nechápu ty 3/4 vín v kategorii polosuchých, polosladkých a sladkých pozdních sběrů. Není pak divu, že můj region nemá moc reprezentantů při tomto myšlení.

Ptal se Bogdan Trojak