Odborníky trápí už více než jedno století otázka, odkud se vzalo Veltlínské zelené, jež je dnes nejdůležitější odrůdou Dolního Rakouska. Už August Vilém von Babo, první a dlouholetý ředitel vinařské školy v Klosterneuburgu a také Hermann Goethe, významný dolnorakouský vinařský odborník a pedagog, zkoumali problematiku veltlínu v 70. a 80. letech 19. století.
Goethe píše v roce 1884 v periodiku Allgemeinen Weinzeitung toto:" Veltlínské zelené neboli Weißgipfler (Bělošpičák) a také nesprávně nazývaný Grünmuskateller (!), je nejrozšířenější odrůda Dolního Rakouska, především ve V.U.M.B. (zkratkou mínil „Viertel unter dem Manhartsberg“, což v té době znamenalo totéž, co Weinviertel), kde tvoří základ vinic a dává nejcharakterističtější vína. Jak přišla tato odrůda ke svému jménu, není dosud jasné, protože není totožná a ani se nepodobá žádnébílé varietě z Valtelliny." Goethe dále uvádí, že Veltlínské zelené přišlo do Dolního Rakouska asi před 160 (píše v roce 1884) lety spolu s tzv. "červenými" veltlíny (s nimiž však není příbuzný) a pro své dobré vlastnosti se velmi rychle aklimatizovalo a rozšířilo, takže vbrzku vytlačilo dříve velmi běžné Heunisch (jemuž se v Dolním Rakousku říkalo Grobe).
Pokud se posuneme o dalších 40 let zpátky, narazíme na další zmínku o Veltlínském zeleném, tentokrát z pera Johana Burga (1773-1842), který byl známým agronomem a autorem ampelografie. Burg přednesl v roce 1840 před Říšskou zemědělskou společnosti přednášku nazvanou Erkundungsreisen die Situation des Weinbaus in Niederösterreich. V tomto textu vyjmenovává 6 zásadních dolnorakouských odrůd, mezi nimi na prvním místě "zelený Muškatel", který je podle něj rozšířen na velkých plochách ve V.U.M.B., jmenuje i konkrétní vesnice jako např. Maissau, Rohschitz, Haug, etc., kde se pěstuje téměř výhradně tato varieta. Pokud bychom šli ještě hlouběji, dostaneme se až do roku 1673, kdy vychází Unter-Österreichischen Land-Compaß, což byl vlastně popis Dolních Rakous z pera Stefana Sixseye. Sixsey v něm zmiňuje tři důležité zemské "odrůdy": "hrubé" (snad ve významu velký, viz starší význám tohoto slova v češtině), "bílé" a "Muscateller".
Je téměř jisté, že starobylým, lidovým pojmenováním Veltlínského zeleného je zelený Muškatel. A to nejenom v Dolním Rakousku, ale i na Moravě. V jedné moravské lidové písní se zpívá: Dobré je vínečko cinifálové (sylvánské) a ještě lepší muškatelové (Veltlínské zelené). Podle tvrzení pamětníka, vinaře Antonína Konečného, se veltlínům ještě před válkou říkalo na Kloboucku zelené muškately. Stejně jako v okolí dolnorakouského Retzu, kde existovalo lidové označení "Muschkatölla".
Pravděpodobně nejstarší zmínka o veltlínu, která tedy zřejmě vyvrací názor, že byl do Dolních Rakous odněkud importován až někdy na přelomu 17. a 18. století, je dochovaný kontrakt uzavřený 11. prosince 1584 mezi vídeňskou dvorskou komorou a obchodníkem Jobstem Croyem. Komora si tehdy objednala dodávku 8000 věder vína (cca 4640 hl) pro vojsko v pohraničních pevnostech s Osmanskou říší. Se smlouvy se dovídáme přesné počty i druhy vín. Figuruje zde 3000 věder štýrského vína a 5000 věder rakouského vína, z něhož bylo 2000 věder "horského vína" (dobové označení pro jakostnější víno, stálo o 25% více než ostatní) a zbylé 3000 věder tvořila vína "bílá, hrubá (Grobe = Heunisch) a Muscateller(!).
Jedná se podle všeho o nejstarší zmínku o Veltlínském zeleném, které bylo a stále je doma v Dolním Rakousku a stejně tak na Moravě. O pěstování a rozšíření veltlínu u nás v první třetině 19. století zevrubněji pojednáme příště.
(Během psaní tohoto příspěvku bylo konzumováno toto víno: Veltlínské zelené 2010 DAC, Herbert Zillinger, viz odkaz níže:-)
Přihlásit k odběru Biovinařských novin (RSS 2.0)