Mlčeti o víně

Napovídal a nasepisoval jsem toho o víně ažaž a teprve nedávno jsem si uvědomil, že během tichých nocí, kdy moje požitkářské eseje povětšině vznikají, sklenice vína na mém stole často chybí. Plyne z toho pro mě jednoduché zjištění, že samotné rozpravy o víně blaží téměř stejně jako skutečný okus dobrého vína.

Je to sice slast navýsost intelektuální, nikoli senzorická, ale právě pro víno je tolik příznačné, že je zdrojem toho i onoho blaha. Víno totiž miluje, když se o něm mluví, když se do hloubky studuje, má zkrátka rádo, když se o něm hodně ví. Je však tato znalost vinného světa nutná k tomu, aby si člověk víno naplno vychutnal? Často se mi stává, že mi někdo řekne „pro mě je tohohle vína škoda, nevím o víně skoro nic“. Tvrdím: znalosti a zkušenosti sice pomohou člověku v rozhodování, které víno přednostně ochutnat, jaké víno vybrat ke konkrétnímu jídlu, vědomosti jsou dobré také pro odhalení nejrůznějších vad a chorob vína, nic z toho ale není zásadní pro schopnost vychutnat si víno! Ano, schopnost mluvit o víně poskytuje jednu nepopiratelnou výhodu: umožňuje lidem mít požitek z mluvení o víně!
Těžko však mít radost z tlachání o nejvznešenějším mezi nápoji. Je už halt taková doba – v terénu operují ve značném počtu znalci vína (někteří z nich to mají dokonce na navštívenkách), kteří si neumí vychutnat doušek, aniž by se s vámi nepodělili o své originální dojmy. A tak už posté slyšíte o drobném bobulovém ovoci, kopřivách, švestkách a růžích. Jsem už na to docela alergický a souhlasím s vinařským spisovatelem Hughem Johnsonem, který říká, že víno přeci není jablko nebo černý rybíz. Vždyť lidé nepřivoní k růži a neřeknou: Ach, cítím ananas a tropické plody! Růže zkrátka voní jako růže a láhev vína voní jednoduše jako víno. Nedávno jsem s chutí pojídal u kamaráda na zahradě švestky a zavtipkoval jsem: Tyhle švestky mají aroma Svatovavřineckého!
Dlouhé seznamy vůní, jež jsou lidé schopni ve víně nalézt, mě někdy rozesmějí. Tyto košaté popisy se pak ocitnou na etiketách a vy máte pocit, že čtete recepis na ovocný salát.
Dá se vůbec u vína mlčet? Stává se to málokdy, ale já to zažíval před pár lety takřka pravidelně. Stávalo se mi to se starým strýcem Grůzou, jemuž nikdo neřekl jinak než strýc Svátek. Tenhleten šlachovitý stařec trávíval celé dny na pochůzkách po širokém okolí. Mohli jste si podle něj řídit hodinky, náš dům míjel vždy o půl jedné a dělo se tak každičký den, za každého počasí, kromě sedmého dne v týdnu. To Svátek celebroval neděli a po obědě zašel do hostince na jedno na prudko natočené pivo. Odtud i jeho přezdívka. Strýc Svátek rád procházel uličkami vinných sklepů, k nikomu do lisovny se nevnucoval, ale když jej některý ze sousedů pozval na pohárek, nebránil se. Usedl na lavečku a mlčky vyprázdnil koštovačku nebo dvě. Pak pokračoval ve své nekonečné pouti sbíraje cestou ořechy, trnky, šípky, zkrátka zrovna to, co úvozové cesty mezi vinohrady skýtaly. I u mě se Svátek zastavoval. Pokaždé v tmavém obleku, v zimě ve vlněném kabátu a černé beranici. Nejčastěji jsem mu zavdal veltlín, usadil ho na kantnýři a věnoval se svojí práci. Mlčící stařec opatrně upíjel bílé a byl moudře smutný. Někdy jsem si ani nevšiml, kdy odešel, tak tiše se dovedl vytratit. Se Svátkem jsem si několikrát i přiťukl, ale pak jsme už jenom v tišině kvelbu každý po svém mlčeli. Jen jednou se malinko rozvyprávěl o tom, jak před válkou a po ní ve velkém vinařil, všehovšudy deset vět. Pak opět vstal a do setmění na polních cestách mumlal si cosi pod nosem doprovázeje putujícího Pána Boha se svatým Petrem, kteří starého Svátka museli mít ve velké oblibě. Jednoho podzimního dne se Svátek neobjevil. Našli ho až po dvou týdnech v remízku u vinohradu, tvář ohlodaná zvěří k nepoznání.
Na Strýce Svátka a ostatní mrtvé usebrané vinaře si pokaždé vzpomenu, když užuž mi chce z úst vyklouznout nějaké další vinařské moudro zplozené povýšenou hlavou intelektuála. A tak se snažím vážit slova, ač víno miluje, když se o něm řeči vedou. Ostatně napovídal jsem toho tady ažaž a je přece jenom lepší, když se dobré víno v ústech točí pěkně dokola. Nuže, přeji nám všem, ať máme dlouhé krky labutí, abychom si po polknutí mohli víno co nejdéle vychutnat…    

(Bogdan Trojak)



Publikováno: 19.11.2009 19:20:16 v kategorii Pijákovo okénko

Komentáře k tomuto článku

---

---

---

---

---

Nový komentář:

Jméno:			E-mail:
		--> opište kód -->

Všechny články z kategorie Pijákovo okénko

17.7.2010 8:59:26 - Záhadný "jedlík" hořčíku (Pijákovo okénko)
18.5.2010 20:22:04 - Staré hory - vinaři a literáti (Pijákovo okénko)
15.2.2010 22:57:58 - Pavlov 1929 (Pijákovo okénko)
15.2.2010 19:41:25 - Burgundské není víno, je to tekutina k přípravě omáček (Pijákovo okénko)
17.1.2010 16:47:10 - Ořech (vinařská vzpomínka na léto) (Pijákovo okénko)
7.1.2010 11:12:42 - Dokyselování na sever od Alp (Pijákovo okénko)
2.1.2010 22:02:12 - Z Viničních Šumic do Velatic čili kumštýři a vinohradničení (Pijákovo okénko)
1.12.2009 21:18:25 - Básnická enologie (Pijákovo okénko)
19.11.2009 19:20:16 - Mlčeti o víně (Pijákovo okénko)
25.10.2009 17:12:33 - Hrozen bude viseti na každém trnovém keři (Pijákovo okénko)
1.10.2009 17:22:47 - Václav, Karel a Tomáš (Pijákovo okénko)
8.9.2009 22:33:12 - Burčák (Pijákovo okénko)
29.7.2009 9:28:30 - Leže pod broskvoní (Pijákovo okénko)
21.7.2009 0:59:37 - Mělničina (Pijákovo okénko)
14.7.2009 15:55:56 - Terroir kolem půlnoci (Pijákovo okénko)
1.7.2009 21:17:36 - Myšlenka po setmění (Pijákovo okénko)
23.6.2009 1:05:26 - Frankovka v roce 1837 (Pijákovo okénko)
20.6.2009 23:16:09 - Červené v roce 1877 (Pijákovo okénko)
28.5.2009 21:13:58 - Světelný postřik z Vlkoše! (Pijákovo okénko)
27.5.2009 3:35:47 - Jan z Jenštejna a vinná kúra (Pijákovo okénko)
27.5.2009 3:31:52 - Prolog (Pijákovo okénko)

Přihlásit k odběru Biovinařských novin (RSS 2.0)