Soudobé vinohradnictví a vinařství je dnes z valné většiny průmyslovým odvětvím, jehož hlavním cílem je vyrobit stabilní nápoj s unifikovanou, líbivou vůní a chutí. Proti této převládající tendenci stojí vinaři, kteří nepřestali mít na paměti, že víno má být především přírodním, zdravým nápojem, v němž se neopakovatelně odráží genius loci vinice a osobnost jeho tvůrce. A právě takovým vínům je stále častěji dávána přednost ve špičkové gastronomii i mezi poučenými milovníky vína.
Obliba vín připravených z biologicky vypěstovaných hroznů neustále stoupá. Je to jistě dobře, neboť šetrný přístup k půdě a révě vinné má blahodárný vliv na celý ekosystém vinice i její okolí.
V posledních letech se však můžeme častěji setkat i s tzv. biodynamickými víny, jež mají s biovíny mnoho společného, ale přece vykazují mnoho specifik.
Biodynamické zemědělství vychází z přesvědčení, že každé hospodářství je jiné, a to nejen podle půdních či klimatických podmínek, ale i podle osobnosti zemědělce a jeho spolupracovníků, kteří statek ovlivňují svojí specifickou energií.
Velmi důležitá jsou myšlenková východiska biodynamického zemědělství a ačkoli byla formulována rakouským filosofem Rudolfem Steinerem (ovlivněným J. W. Goethem) už ve 20. letech minulého století, i dnes představují pro mnohé konvenční zemědělce nepochopitelnou či přímo nesmyslnou cestu.
Biodynamika nepovažuje život pouze za funkci oživené hmoty, ale za samostatnou entitu nesenou tzv. vitálními neboli éternými silami. Uvedené síly vytvářejí tzv. životní tělo žiých organismů, díky němuž může fyzické tělo vůbec zachovat svoji soudržnost a nepodlehnout procesům rozkladu mrtvé materie.
Biodynamické podniky jsou sdruženy v národních svazech mezinárodní organizace Demeter, která vydává směrnice, podle nichž se musí řídit. Tyto předpisy jsou v některých ustanoveních přísnější než požadavky kladené na biozemědělce. Důležité však je, že biodynamický zemědělec musí pracovat se speciálními preparáty, které většinou používá v homeopatických množstvích. Tyto preparáty by si měl připravovat sám z rostlinných či živočišných ingrediencí pocházejících z vlastní farmy. K nejznámějších preparátům patří tzv. roháček, křemenáček nebo přípravky s kopřivy či heřmánku.
Zmíněné preparáty mají předvším pečovat o zdraví půdy. Aplikují se přímo na pozemcích, v našem případě ve vinohradech, nebo se vpravují do kompostu. Smyslem hnojení pak není dadávat půdě pouze živiny, ale půdu "oživit". Rostlina, která vyrůstá z půdy bohaté na půdní život je odolnější vůči napadení zvenčí.
V případě révy vinné jde především o houbové choroby.
Cesta biodynamického vinohradníka samozřejmě nekončí ve vinici, ale ve vinném sklepě. Zde jde většinou mnohém dál, než biovinař. Biodynamik se považuje pouze za jakéhosi pastýře kvasinek a ostatních mikroorganismů, které se podílejí na vzniku vína. Nechce víno vyrábět, touží se pouze spolupodílet na jeho tvorbě. Nikdy nepřidává průmyslově produkované selektované kvasinky, které mají největší vliv na unifikaci vůní a chutí vín a jež doslova zamořují cizorodým kvasinkovým smogem naše sklepy. Nepoužívá enzymy ani další vylepšující přípravky. Velice opatrně si počíná se sírou, pokud ji vůbec do vína přidává.
Snahou biodynamika je interpretovat např. Veltlínské zelené či Frankovku co možná nejčistěji - je to jako hrát Mozarta na dobové nástroje, na housle se střevovými strunami, které možná neznějí tak průrazně jako kovové struny, ale jejich zvuk je ryzejší, teplejší a nabízejí mnohem pestřejší paletu barev.
Výsledkem popsaného přístupu je nezaměnitelné víno neochuzené o svoji vnitřní energii, jehož pravidelná, mírná konzumace vyvolává radost a blaženost.
Toto naše tvrzení podporuje fakt, že obrazové chromatografické metody ukázaly vysokou vnitřní kvalitu biodynamických vín, nesrovnatelnou s běžnými, "umrtvenými" víny.
Přihlásit k odběru Biovinařských novin (RSS 2.0)