Morava, přesněji jižní Morava, je severním prodloužením požehnané
Panonie. Je to areál, kde se lesní réva přirozeně vyskytovala v lužních
lesích kolem Dunaje a jeho přítoků. Vždyť ještě na začátku 20. století
rakouští sedláci z Marcheggu česali hrozny divoké lesní révy a
vyráběli z nich jednoduché víno ucházející kvality.
Až sem tedy došel
Dionýzos a réva zde byla doma mnohem dřív, než panonskou oblast
obsadili Římani, kteří na příhodných místech začali cíleně zakládat
vinice. Pravděpodobně vinohrady vzdělávali i za tehdejším římským limitem na
území dnešní Moravy.
A už v těch časech, a vlastně od dob neolitu,
byla Morava křižovatkou, kde se stýkaly a mísily nejrůznější vlivy.
Čechy byly a jsou obklíčeny hradbou horstev, Morava je odevždy otevřená
na jih, je jakoby vydaná napospas nomádským pronárodům, hunským a
avarským lušištníkům, kteří kolem sebe za jízdy plivou pecičky odrůdy
Heunisch...
Charakterizovat vinařskou Moravu není jednoduché.
Je to středně velká vinorodá oblast, jež se vyznačuje pestrou škálou
menších, svébytných regionů.
Vinařská oblast Morava se dělí do čtyř vinařských podoblastí:
Znojemská podoblast
Mikulovská podoblast
Velkopavlovická podoblast
Slovácká podoblast
Abychom postihli moravské vinařské okrlšky (krásné Komenského slovo), musíme hovořit o mnohem menších regionech jako je Kounicko, Pálava či dokonce jenom o konkrétních lokalitách jako třeba Blatnice nebo Bzenec. Neboť i tak nepatrná místa mohou při šetrném přístupu k révě, půdě a hroznům dávat nezaměnitelná, místně příslušná vína.