Monumentální, vulkanický kopec Somló. Čedičová svatoštěpánská koruna vprostřed uherské nížiny. Jedna z nejmenších maďarských vinařských oblastí (osázeno je cca 600 ha). Jedna z nejpůsobivějších vinorodých lokalit Evropy.
Je vidět zdaleka a říká se, že je to klobouk, který si zde zapomněl Bůh. Donedávna jsem to místo znal jenom ze zmínek v literatuře. Přesto mě Somló něčím silně vábilo. Možná to byl fakt, že můj maďarský oblíbenec, filozof a piják vína Béla Hamvas kdesi napsal, že první setkání s vrchem Somló a somlóským bílým bylo zásadní událostí jeho života.
Stojím tedy pod jižním svahem nevšední čedičové hory a je už téměř jisté, že mě potkalo to samé, co kdysi Hamvase. Hora je poseta viničními domky, altány a besídkami, je zde kaple a kostelík a vše obklopují májové vinice, často vedené archaicky „na hlavu“ – žádná drátěnka, jen dřevěné kolí a středověce působící ježatost.
Stoupám polní cestou vzhůru, žene mě ukrutná chuť na místní sopečné víno, očekávání je veliké a já si samo sebou vybral tu nejvzdálenější lisovnu, která se krčí takřka pod obnaženou bazaltovou skálou. Kolem domku se ve vinohradu míhá postava v bílé košili, dobré znamení, hospodář je doma a zřejmě začal s podlomem. Je parný den a pouť k blahoslavenému pohárku bílého mě stála trochu námahy. Košilatý starý vinohradník mě vítá jednoslabičnou otázkou: „Bor?“. „Igen, vörös bor,“ upřesňuji jedinou maďarskou větou, kterou umím a stařík se směje. A nedivím se mu, řekl jsem si o víno a upřesnil, že chci bílé. Tady na Somló však žádné červené nenajdete! Ale to už sedím pod révovou pergolou, na stole čtvrtka vlašského ryzlinku a miska plná krásných křemenů, které zřejmě vinař sesbíral ve vinici. A nejsou zde zbůhdarma: Jakmile vnořím nos do pohárku, jako bych přičichl ke pánvičce muškety, z níž právě vyšla rána. A vyvane z něj lehounce i heřmánek – doutnák muškety byl spleten z vlasů markytánky. Popsat chuť tohoto domněle prostého, selského vína není snadné. Zdá se, že nade vše vystupuje přehluboká mineralita a prahorní kovovost, která se snoubí s dráždivou hořčinou. Jak jsem později zjistil, ona metaličnost je společná všem vínům ze Somló a odrůda zde nestojí ve středu zájmu vinařů. Bylo mi řečeno, že réva (ať už Ryzlink, Furmint či Lipovina) slouží jen jako prostředek ke „zkapalnění kopce.“
Lízali jste jako děti staré mosazné kliky od pokojů prarodičů? Pokud ano, tak se vám nyní v ústech vybavila nezapomenutelná dochuť somlóského. Pil jsem ho mocnými loky, patřil do uherské roviny směrem k Balatonu a prostupovala mnou slast. Dnes jsem totiž našel další vinařskou visutou zahradu, do níž se budu dozajista vracet.
Nazítří jsem na Somló vystoupal podruhé. Čekalo mě setkání s málomluvným, samorostlým vinařem Lajosem Takácsem, jemuž místní neřeknou jinak než „obyvatel hory“. Jako jediný se totiž přímo na Somló usadil a dolů sestupuje jen zřídkakdy. Původně obchodoval s vínem v Budapešti, před několika lety však všechno prodal a odešel sem. Od něj se dovídám, že Somló znamená maďarsky dřínový kopec. Ve středověku byly dříny vyklučeny a nahradila je réva. Lájošova vína jsou pro mě víny stoickými. A on sám působí jako tichý mudrc, který dokázal uzavřít smlouvu s horou. Pokud hledáte esenci Somló, navštivte Takácse. Nenajdete u něj sice žádné certifikované biovíno, ale to, co dělá, splňuje podle mě mnohá kritéria pro víno naturální.
Po návratu na Moravu jsem se dostal ke knize Sándora Cseresznyése z roku 1848, jež nese název "O velikém kopci Somló". Následující věta mě utvrdila v přesvědčení, že chuť somlóského je díky divotvorné hoře po staletí téměř nezměněna: „ Pro právé somlóské je charakteristický vysoký obsah železa, příjemná nakyslost, hořčinka, jahodové aroma, zelenožlutá barva a energie, která lahodí žaludku a neobtěžkává hlavu.“
Na závěr tohoto pajánu na somlóské by se slušelo nezamlčet skutečnost, že takřka stejného geologického původu jako Somló je severočeský Lovoš, na jehož vulkanických svazích jsou dodnes malebné vinice. Skvostné víno z Lovoše zraje ve středověkých žernoseckých sklepích a stejně jako to somlóské se nepije doušky , nýbrž sopoušky…
(Bogdan Trojak)
(Holohlavý vinař na snímku je Lajos Takacs, jenž provádí podlom na keři Lipoviny vedené "na hlavu")